Tvořivé nápady jako problém v reálném životě a logickém světě.

02.04.2018 20:40

Přiznání:

Od samého počátku se peru s tím, jak dělat tu správnou reklamu.

Jak dělat reklamu, která bude prodávat, protože to byl a je záměr. Své výtvory, ať už to jsou obrazy na zeď nebo na tričkách, mám v úmyslu prodávat.

 

A nebudu Vám lhát.

Prodej proběhne jednou za čas, z čehož mám vždycky radost.

Ovšem většinu času trávím v depresích, protože výtvory se množí a taky mi tady potom leží.

A tak mi v tom leží spousta peněz a chuť do dalšího tvoření se vytrácí a vytrácí.

 

A já si tady říkám: „ Co mám z toho, že jsem každým obrazem nadšená, že cítím, jak z něj energie sálá, jak mě samotnou ovlivňuje. A potom leží ukryt někde v deskách a ve skříni. Co z toho, že jsem každým tričkem nadšená a že když si ho sama obléknu, cítím, jak mi z něj energie proudí do těla a jak se moje vlastní nálada mění a jak se mění to, jak se cítím já. Někdy tu energii nejsem schopná ani pojmout, jak je to silný a nádherný pocit a zážitek.“

 

Celou dobu se peru s tím, že já nejsem žádná firma.

Že jsem žena, která maluje a kreslí a která nad těmi výtvory i něco osobního prožívá.

Pro kterou veškeré výtvarno tohoto typu začalo a stále je jakousi vlastní terapií a způsobem, jak transformovat svoji vlastní vnitřní energii. Jak se propojovat s moudrostí a léčivými silami a dávat do pořádku sama sebe a pak ten výtvor poskytnout někomu, komu udělá radost nebo prospěje stejně silným podporujícím způsobem.

Někomu, kdo z něj tu energii také pocítí a začne vstřebávat sám do sebe a tím propouštět tu hustší a těžší, kterou v sobě do setkání s motivem měl.

 

Stokrát jsem si říkala, že internet je pro mě „španělská vesnice“.

Že tomu prostě neholduji, nerozumím, že nejsem takto technicky naladěný typ a že s každou novou technologií ať už je to internet, web nebo dotykový telefon či digitální foťák mám prostě dost co dělat.

 

Problém dnes cítím někde jinde.

Měla jsem problém brát peníze za něco, co už tolik pomohlo mně. Co už mi tolik dalo.

A to včetně navrácení vlastního pocitu důstojnosti.

Na střední škole jsem totiž výtvarně a kreativitou patřila pouze k průměru. A já byla ze základky zvyklá být prostě nejlepší.

A tak jsem ze střední školy odešla jako někdo, kdo si myslí, že vlastně vůbec neumí kreslit a ve všem kreativním je vlastně takový průměr. A o průměr zas až tak moc nikdo nestojí.

A najednou ze mě začaly padat takové motivy, nad kterými jsem lapala po dechu a které bych do sebe nikdy neřekla.

A ještě promlouvaly a ještě dokázaly oslovit a ovlivnit náladu jiných lidí.

A když se vám zlepší nálada, tak jste lehčí a ony přestanou bolet třeba i záda a dějí se i jiné věci.

 

Prvotní spjení s Anděly se lidem dělo přes motiv „Růžová křídla Andělů“.

A událo se tak i mně a cítila jsem je všude se mnou. Růžová je barva srdeční čakry.

Při vlastnění motivu najednou pocítíte lásku Andělů. Pocítíte, že vás někdo skutečně miluje.

Že ta láska je všude s vámi. Víte jak se vám uleví a jak se začnete mít rádi, když je taková velká síla s vámi, ať je situace jakákoliv?

 

Stejně tak motiv „Ochrana Andělů“.

Světelná zóna kolem Vás. Když vás Andělé chrání, věřte, že je v pořádku i když se někam ne a nemůžete dostat včas.

 

Zažila jsem tento zážitek:

Obrázek už byl na světě a měl i podobu ochranné kartičky, kterou už jsem měla v peněžence.

Šly jsme s dcerou nakoupit do blízkého Alberta. Pořád mě něco zdržovalo a dceru popohánělo, pořád spěchala a tlačila na mě. Tak jsem se jí nakonec přizpůsobila....

V Albertu se právě rvali dva muži a všude kolem kasy byla krev.

Kdybych se nepodala dceřině spěchu, přišly bychom do klidového a čistého prostředí.

 

A takových zážitků jsem měla víc. Vystresovaní a vyděšení lidé se totiž i dobře ovládají.

Faktem je, že ten klid, pohoda a radost je zatím asi dost všeobecně neuznávaná a nepraktikovaná věc. Všude totiž vládne hlavně stres. A on je to i cíl. Vystresovaní, vyděšení a slabí a strachem oslabení lidé se ovládají velmi dobře.

I když jsem se do pohody, lehkosti a radosti mockrát dostala, vždycky začali přicházet do mého života skutečnosti i lidé, kteří mě z ní vytrhávali.

V největší pohodě...přišel rušivý faktor.

V nejšťastnějším období se něco zásadního vysr...

 

A to mě potkalo i teď - totální propad zdravotní i finanční v době největšího štěstí - letos koncem ledna 2018

Vrátilo mě to hodně zpátky. Je začátek dubna a doznívají i fyzické projevy (těžká únava, vyčerpání, viroza, která se přemísťuje z horních cest dýchacích do střev, zablokovaná páteř, bolesti, ztížená fyzická kondice, úbytek zakázek nebo spíš nedostatek sil na zakázky, odplouvající našetřené peníze – odplouvají na základní poplatky a životní potřeby...)

 

Je potřeba to v sobě rozmotat a rozuzlit 

Už vidím, že se děje něco divného a že stresující a nepodporující ba i podrážející a využívající lidi jsem potkávala odmalička....Základem bylo vždy narušení pohody, pocitu štěstí, zaslouženého úspěchu, důstojnosti i radosti.

A možná, že takto rozrušení a narušení byli hlavně ti lidé....jenže na mě měli páku. Tam někde ve mně bylo něco – taková ta zesláblá a slabá strunka, na kterou vždycky brnkli a já se chytla toho nízko znějícího tónu o sobě. 

Zážitky tohoto typu se mi táhnou celým životem i když potkávám i skvělé lidi, kteří mě naopak podpořili, poradili i pomohli. A těm jsem byla vždycky vděčná za vlastní posuny sebe sama.

 

Mým úkolem je konečně odhalit původní jádro – tuto zesláblou strunku v sobě, díky níž vždycky z lehkosti a pocitu, že mi jde vše samo, že mě baví, co dělám, že zvládám věci, které bych do sebe nikdy neřekla a že jsem prostě zkrátka skvělá...potom padám do propasti, ze které se následně stejně zvednu. Jenom to opakování už bolí čím dál víc. Je na čase to rozmotat. 

 

Určitě vám sdělím, na co dál ještě přijdu.

Stejně jako předávají obrazy a trička svou vlastní jedinečnou energii jedinečným jedincům, kteří je potom rádi nosí a cítí se v nich skvěle...rozhodla jsem se předávat své zkušenosti a příběhy a neřešit, zda si lidé budou myslet, že jsem blázen nebo totálně zamindrákovaný člověk.....protože někomu může přijít vhod jakákoliv podobnost s jeho vlastním vnitřním cítěním a životem.

 

Nic není náhodou.

Někteří z nás už to vědí. :-)

 

Pokud vás článek zaujal, napište mi na email ateliersarka@seznam.cz zprávu, že chcete být se mnou v kontaktu a až zas na něco přijdu dál a něco napíšu, ráda vám pošlu odkaz přímo.

 

 

Porozhlédnout se u mě na stránkách po nějakých těch stimulačních triočkách, obrazech, kartičkách i jiných pomůckách, můžete hned - pravý sloupec s názvem Kategorie.